Rozvíjí tvořivost a pohybový slovník. Pomáhá k tanečnímu sebevyjádření a pochopení principů fyziologických funkcí těla jako hmotného nástroje. Součástí celku je kontakt s prostorem a jeho rovinami, vjemu zvuku či hudby a v neposlední řadě kontakt s partnerem. Proto se improvizace dělí na několik specifik, jako je tématická improvizace (prostřednictvím zadáním tématu, jeho následné představy a rozvinutí do pohybu), improvizace evokovaná hudbou a kontaktní improvizace (s partnerem či ve skupině).